Pojem mikrokontrolér, pochází z anglického slova „microcontroller“ se zkratkou „MCU“ se též česky nazývá „jednočipový počítač“. Jedná se o integrovaný obvod, tzv. „šváb“ (vzniklý spojením jednoduchých elektro-součástek v elektrický obvod k provádění složitějších funkcí), který je složen do jedné miniaturní součástky a funguje jako mini počítač. To znamená, že obsahuje mikroprocesor, paměť a zařízení pro jeho kontakt s okolím.
Vzhledem k jeho vysoké spolehlivosti a kompaktním rozměrům se využívá zejména pro řízení a regulaci. V dnešní moderní době se rovněž hojně využívá v technologii senzorů pro průmysl, robotiku a „internet věcí“. Spojení „internet věcí“ předpokládá propojení různých přístrojů přes internet a přenos jejich dat do cloudových úložišť. Kupříkladu v průmyslu lze za ty „věci“ považovat výrobní technologie včetně strojů, zařízení či manipulační techniky. „Chytré domácnosti“ jsou na tom podobně. Může sem být ale zařazen i člověk se svými přenosnými zařízeními.
Se zvyšujícím se výkonem a pokrytím internetu se vyrábí výkonnější komponenty tak, aby připojená zařízení byla opravdu „chytrá“. To se však stává takovou dvousečnou zbraní. Vzrůstá tak rovněž jejich zranitelnost prostřednictvím nejrůznějších útoků. A to je pochopitelně nikdo nechce.
Stále častěji se tedy využívají mikrokontroléry, jako štít nebo ochrana proti kybernetickým útokům. Některé mají dokonce již integrováno několik bezpečnostních prvků. Jsou cenné zejména pro tyto kategorie:
· celková ochrana sítě
· bankovní a identifikační zabezpečení
· ochrana proti krádežím identity
· zabezpečení mobilních zařízení
· zamezení špionážím a manipulacemi s daty
· řešení pro automobily a bezpečnou jízdu
Typické jsou tedy především pro cílové aplikace typu tiskáren, počítačů, platebních a dalších bran, automobilů a dalších dopravních prostředků, koncových zařízení internetu věcí a nejrůznějších čidel a senzorů. Dnes je tedy třeba mít na paměti, že s rostoucím potenciálem novinek a inovací zároveň koexistují nežádoucí záporné stránky.
